 V časech dávno minulých, i dnes, se dělili fanoušci Marduk na dva tábory. Jeden byl obýván ortodoxními fanoušky, jenž by byli schopni kvůli kapele v kterékoliv situaci položit život. Ten druhý byl složen z osob jevících vysoký stupeň antipatií proti kapele samotné. Hudební projev Marduk není pro každého, ale v této situaci stojí snad každá kapela.
Asi největší zlom Marduk přišel v roce 2004, kdy se od kapely odtrhli vokalista Legion a famózní basák B.War. Ať jde již o Legiona či B.Wara, ztráty to pro Marduk byly obrovské. Zdálo se, že fanouškovská základna vykrvácí do poslední kapky nejposlednějšího člena. I já osobně jsem nemohl pochopit důvody odchodu obou zmiňovaných hudebníků. Stalo se však něco, co trvá dodnes!
S odchodem Legiona se přestalo řešit, zda-li Marduk "ano" či "ne". Nespočet lidí Švédy pohřbilo již s odchodem právě zmiňovaného frontmana, a jen z nějakého hloupého principu či něčeho jiného se o novou "éru" nezajímají. I ti, kteří neměli Marduk příliš v lásce, však přemýšleli (sic ve skrytu duše) o tom novém "muži", který se následně usadí na zásadním postu vokalisty. Neuplynulo mnoho času a o slovo se hlásí zpěvák Funeral Mist - Mortuus "Arioch". S příchodem novice byl celý, "nejen" black metalový svět, na nohou. Čekalo se na novou desku, na další možnost předvést kvality jak kapely samotné, tak Mortuusova hrdla. Nutno dodat, že při působení u "Funeral Mist" si vypracoval své hlasivky natolik, že se dnes může zařadit do žebříčku nejkvalitnějších vokalistů vůbec. S příchodem novinky "Plague Angel" se svět otřásal ve vlnách nadšení a na druhé straně samozřejmě pod vlnami posměchu a opovržení. Než stačily doznít všechny projevy emocí a celkové vyhodnocení novinky, Marduk přichází s EP "Deathmarch". Musím se přiznat, že po odchodu Legiona jsem byl značně zklamán, ale musel jsem mírně pootevřít oči. Začal se mi zamlouvat Mortuusův hlas, jeho velice agresivní  frázování a osobitý styl pojetí.
... v uších mi stále zaznívají melodie "Plague Angel" a tu se z internetu dozvídám o přípravách nového alba... Mám hodně času na to, abych přemýšlel, s čím Marduk vytasí tentokrát. Zda-li půjde o jejich "klasický" odvar ultrarychlého pure black metalu nebo… Každý si mohl ve své hlavě, ve svém vlastním myšlení utvořit své představy, i já jsem měl ty své.
Při prvním kontaktu s "ROM 5:12" jsem byl zaskočen a udiven zároveň pro Marduk "zvláštní" a netypickou obálkou desky. Nevadí.
Pod záštitou alba se ukrývá deset písní, jenž dohromady splynou v necelou hodinu poslechu. "Nevděčnou" úlohu první má "The Levelling Dust" a již od počátku je výrazným způsobem cítit menší odchylka od předchozích počinů. Slabší tempo není vždy na škodu, avšak pro Marduk není tato skutečnost zrovna obvyklá. Kytarové riffy typické jen a jen pro Marduk se velice příjemně zařezávají do kůže. Přichází druhá skladba "Could Mouth Prayer", opět příjemný black metal. Jen neustále hledám jakési "sypačky", rychlé agresivní části. Ani v téhle skladbě je však nenacházím. Zajímavosti je, že zrovna v "Could Mouth Prayer" se objevuje doprovodný vokál, který pro tuto skladbu "zapůjčil" bývalý vokalista švédských In Flames - Joakim Göthberg. O slovo se hlásí (pomyslný ploužák) zvaný "Imago Mortis". Nejen v této části alba jsou typické válivé melodie obrovitých rozměrů. Bezchybné kytarové riffy se mísí s hutnými tóny baskytary, naprostý soulad...
Á! Konečně i náznak agresivity, skrývající se pod skladbou "Through the Belly Damnation". Agresivita je však velmi brzy zastíněna opětovnými melodiemi, které sem tam přeruší rychlý nájezd bicích. Na řadu se dostává skladba "1651" a do mého podvědomí se dostává i úsek ze starší desky kapely. Ano, jde o vál "Pompa Funebris 1660". Tento song zazněl na albu "La Grande Danse Macabre" . Těžko říci, zda-li mají obě skladby něco společného nebo jde jen o určitou podobnost. Datum mi však zůstává neobjasněno... Myslím si však, že se někdo z členů kapely zaměřil na ono období. Ať už jde o cokoliv, "1651" připomíná žalozpěv krutých bitev… Na jeho tvorbě se podílela také kapela Arditi, jež se věnuje mimo jiné hlavně ambientní hudbě. V lehkém duchu ambientu se také "šestnástsetpadesátjedna" odehrává, společně s údery armádního bubnu a Mortuusových skřeků. "Limbs of Worship" je jednou z mála rychlejších a brutálnějších skladeb, jejím hlavním znakem jsou jednoznačně velmi čitelné kytary, které šlapou čistě "Mardukovsky" . Nejsilnějším momentem celé novinky je dle mě "Accuser/Opposer. Maximální progresivita vystupující z tohoto songu mě neskutečně pohltila. Neutuchající melodie, všechny nástroje šlapou jako nejpřesnější hodinový strojek. "Accuser/Opposer je v historii Marduk první skladba, kde se objevují čisté vokální party! Celek působí tak vybroušeným a do detailu promyšleným dojmem.... Jsem opravdu udiven, nic podobného bych nikdy nečekal. Myslel jsem si, že veškerý vokál patří "Ariochovi", zmýlil jsem se. Jako další host se totiž představuje Naihmass Nemtheanga, vokalista Primordial.
 Nestačím se vzpamatovat z jednoho šoku a Marduk mě zabíjejí songem "Vanity of Vanities"; uvítání připadá ve prospěch Mortuusova řevu, připomínajícího zvracení. Čekal jsem zvuky, kdy bude krev pleskat o záchodovou mísu nebo příležitostný chodník, naštěstí se nic podobného nekonalo. "Vanity of Vanities" tak získala na desce "ROM 5:12" prvenství v celkové rychlosti a agresivitě. Předposlední místo v pořadí patří skladbě "Womb of Perishableness". Kapela samotná jako by chtěla rozhoupat všechny posluchače a dostat je do varu. Tohohle dojmu jsem nabýval vždy při poslechu "Wolves". Tento rozsáhlý válečný opus uzavírá bojovná píseň "Voices from Avignon". Jde o záležitost pohybující se ve středním tempu. Spolu s agresivním vokálem tvoří další skvost.
Záměrně jsem po celou dobu mojí recenze opomíjel jeden prvek, a to bubeníka, kterým není nikdo jiný než Emil Dragutinovic. Je velice smutné, že "ROM 5:12" je poslední deskou tohoto talentovaného bicmana. Emil bude další citelnou ztrátou, vždyť kdo někdy viděl Marduk naživo, ví, o čem mluvím! Emilovi se však deska povedla, zanechal za sebou výbornou práci.
Technicky je novinka na vysoké úrovni, v žádné části nenudí, ba naopak. Všechny nástroje jsou 100% čitelné, tomu ve velké míře přispívá výborný zvuk.
"ROM 5:12" se už teď stal horkým favoritem na desku roku. Marduk již nejsou kapelou, která si hraje svůj "dřevní" black metal, ukázali světu, že se nebojí experimentů (v rámci zachování identity). Zcela určitě mají na to, aby očistili svoje choré jméno a vzbudili maximální možné kladné ohlasy!!
|